By Referátový výběr
BIOLOGICKÁ LÉČBA ZVYŠUJE MNOŽSTVÍ ROZTOČŮ DEMODEX U PACIENTŮ S PSORIÁZOU
23. května 2024 10:00:00
-tor-
Roztoči Demodex, objevení v roce 1842 dermatologem Gustavem Simonem, jsou malé organismy, žijící ve vlasových folikulech a mazových žlázách lidí. Existují dva druhy, Demodex folliculorum a Demodex brevis. Oba dva druhy jsou obvykle neškodné, mohou ale také způsobovat zánětlivá kožní onemocnění, jako je růžovka nebo pityriasis folliculorum. Mohou být také spojeni s jinými chorobami nebo stavy, které potlačují imunitní systém, jako je leukémie, infekce HIV nebo některé druhy léčby, jako je například fototerapie.
Vysoká hustota roztočů Demodex, známá jako demodikóza, je diagnostikována při výskytu více než pěti roztočů na centimetr čtvereční, stanoveném pomocí biopsie kožního povrchu.
Psoriáza je zánětlivé onemocnění, často léčené pomocí biologické léčby cílené na specifické části imunitního systému. U pacientů s psoriázou podstupujících biologickou léčbu se někdy může objevit zarudnutí a suchost obličeje, které je často diagnostikováno jako psoriáza obličeje. Ve skutečnosti to ale může být způsobeno právě demodikózou.
Ve studii byla srovnávána hustota roztočů Demodex u pacientů s psoriázou, kteří podstupují biologickou léčbu, s těmi, kteří užívají léčbu lokální nebo nejsou léčeni vůbec. Studie zahrnovala celkem 67 pacientů s psoriázou: 34 podstupujících biologickou léčbu a 33 pacientů v kontrolní skupině (26 s lokální léčbou a 7 bez léčby). Pacienti s biologickou léčbou měli významně vyšší hustotu roztočů Demodex na tvářích a po celém obličeji ve srovnání s kontrolní skupinou. Čelo a nos také vykazovaly vyšší hustoty, i když ne vždy statisticky významné.
V rámci biologické léčby byly použity léky jako secukinumab, ixekizumab, ustekinumab, adalimumab, risankizumab, guselkumab, certolizumab a infliximab.
Obě skupiny měly podobnou míru onemocnění spojenou s demodikózou, jako je růžovka, pityriasis folliculorum, seboroická dermatitida a folikulitida.
Demodikóza, definovaná jako více než pět roztočů na čtvereční centimetr, byla častější u těch, kteří podstupovali biologickou léčbu, zejména na tvářích a čele. Skupina biologické léčby měla mnohem vyšší míru demodikózy v alespoň jedné oblasti obličeje (61,8 %) ve srovnání s kontrolní skupinou (15,2 %).
V biologické léčbě používané ve studii byly zahrnuty inhibitory TNF-α a IL-17. TNF-α je klíčový v imunitní odpovědi proti mikroorganismům, zatímco IL-17 hraje roli v obraně hostitele a opravě tkání. Blokování těchto cytokinů může ovlivnit hustotu roztočů Demodex. Například použití topického ivermektinu, antiparazitární léčby, ukázalo snížení hladin TNF-α, což naznačuje, že TNF-α může být zapojen do imunitních odpovědí proti roztočům Demodex.
Výsledky naznačují souvislost mezi biologickou léčbou a zvýšenou hustotou roztočů Demodex u pacientů s psoriázou. Vyšší hustota Demodex u skupiny s biologickou léčbou může být spojena s imunosupresivními účinky léků používaných k léčbě psoriázy. Studie je ale omezena průřezovým designem a malou velikostí vzorku pacientů.
KLÍČOVÁ SLOVA: psoriáza – biologická léčba – parazitární onemocnění – hustota roztočů demodex
ZDROJ: Hasan Aksoy, Öykü Gönüllü, Melek Aslan Kayıran, Vefa A. Erdemir.
Biologic therapy increases Demodex density in psoriasis patients. International
Journal of Dermatology, 22 April 2024, https://doi.org/10.1111/ijd.17161
Dostupné z:
https://shorturl.at/8TJCg