Lichen planopilaris (LPP) je varianta lichen planus, která způsobuje zánětlivou destrukci vlasových folikulů a jejich fibrotizaci. Toto onemocnění vede k jizvení a ztrátě vlasů, doprovázenému svěděním, citlivostí a pálením, což výrazně snižuje kvalitu života pacientů. Nedávná průřezová studie zjišťovala, jaká je prevalence LPP v populaci v USA a jaké léčebné vzorce dermatologové využívají.

Studie využívala databázi Explorys, která obsahuje anonymizované elektronické zdravotní záznamy více než 53 milionů pacientů z USA. Pro analýzu prevalence byl použit náhodný vzorek 15 % pacientů, u nichž byla identifikována diagnóza LPP. Kohorta zahrnovala všechny pacienty diagnostikované s LPP mezi 1. dubnem 2016 a 1. lednem 2020, kteří měli alespoň jedno dermatologické vyšetření spojené s LPP v prvním roce po diagnóze.

Celkem 991 pacientů navštívilo dermatologa kvůli LPP, přičemž většina z nich byly ženy (91,5 %); medián věku byl 60 let. Z těchto pacientů 64,1 % obdrželo alespoň jeden typ léku. Nejběžnější léčbou byly intralezionální kortikosteroidy (37,3 %) a topické kortikosteroidy (34,5 %), následované perorálním doxycyklinem (10,5 %) a hydroxychlorochinem (7,3 %). Méně často byly používány inhibitory 5α reduktázy, systémová imunosupresiva a pioglitazon. Nikdo z pacientů nebyl léčen JAK inhibitory.

Většina pacientů dostala během prvního roku od diagnózy pouze jedno léčivo (39,9 %), někteří ale dostali kombinaci dvou (13,8 %) nebo dokonce tří (7,5 %). Nejběžnější počáteční léčbou byly intralezionální kortikosteroidy a topické kortikosteroidy. Přibližně 20,3 % pacientů mělo předepsáno kombinovanou terapii, přičemž nejběžnější kombinací byly intralezionální kortikosteroidy s topickými kortikosteroidy a topické kortikosteroidy s perorálním doxycyklinem.

Pacienti, kteří na počátku dostali hydroxychlorochin, systémové kortikosteroidy, systémová imunosupresiva nebo perorální doxycyklin, měli větší pravděpodobnost změny léčby během prvního roku. Ke změně léčby došlo u 12,6 % pacientů, kteří byli na počátku léčeni intralezionálními kortikosteroidy a u 22,7 % těch, kteří byli na počátku léčeni topickými kortikosteroidy.

Většina pacientů dostala alespoň jednu léčbu, přičemž přibližně 20 % dostalo na počátku kombinovanou terapii. Nejběžnějším typem léčby byly intralezionální a topické kortikosteroidy, následované doxycyklinem a hydroxychlorochinem. Mnoho pacientů, zejména těch na intralezionálních kortikosteroidech nebo hydroxychlorochinu, pokračovalo v léčbě déle než jeden rok. Pacienti, kteří začali s hydroxychlorochinem nebo systémovou terapií, často měnili léčbu během roku. Do budoucna bude třeba dalšího výzkumu k vylepšení léčby a vývoji cílených terapií pro LPP.

KLÍČOVÁ SLOVA: lichen planopilaris – prevalence – léčebné vzorce – kombinovaná terapie

ZDROJ: PELET DEL TORO, N., STRUNK, A., GARG, A. Prevalence and Treatment
Patterns in Patients With Lichen Planopilaris. JAMA Dermatol. Published online June
12, 2024. doi:10.1001/jamadermatol.2024.1445

Dostupné z:
https://shorturl.at/JbYD51 [cit. 2024-07-18]