Akrolentiginózní melanom, vyskytující se v akrálních oblastech, jako jsou dlaně a chodidla, má horší prognózu, než běžné typy a je více rozšířený v asijských zemích a mezi jedinci tmavé pleti. Mukózní melanomy se vyvíjejí v mukózních tkáních; představují malý podíl u bělochů, ale mohou být běžnější v asijských populacích.

Výše zmíněné typy melanomů objevené v raném stadiu mají relativně dobrou prognózu s využitím chirurgické léčby, ale zejména mukózní melanomy představují výzvu kvůli multifokálnímu růstu. Většina těchto melanomů je ale naneštěstí diagnostikována v pokročilých stadiích, vyžadujících systémovou léčbu, jako je chemoterapie, cílená terapie nebo imunoterapie. Špatná prognóza je částečně způsobena také nedostatečným pochopením jejich vlastností, protože jsou často nedostatečně zastoupeny ve studiích. Zatímco cílená léčba transformovala terapii běžných melanomů, akrolentiginózní a mukózní typy melanomu, zejména ty bez běžných mutací, postrádají efektivní genotypově specifické léčby.

AKROLENTIGINÓZNÍ MELANOM
Zatímco cílené terapie byly úspěšné proti určitým mutacím kožního melanomu, akrolentigiózní a mukózní melanom vykazují odlišné molekulární vzory, což činí existující léčby méně účinnými. MAP kinázová dráha, klíčová pro růst buněk, je méně často narušena u akrolentigiózního melanomu, což omezuje použitelnost cílených inhibitorů. Dráhy PTEN/PI3K/AKT/mTOR, CDK 4/6 a MDM2/TP53 hrají zásadnější roli v rozvoji tohoto typu melanomu, vytvářejíce potenciální terapeutické cíle. Existující terapie, jako např. ty založené na BRAF inhibitorech, vykazují omezenou účinnost u akrolentiginózního melanomu kvůli nižší frekvenci BRAF mutací. Průběžné výzkumy zkoumají inhibitory MEK, inhibitory KIT a inhibitory dráhy CDK 4/6, přičemž předběžné výsledky naznačují nadějné odpovědi. Výzvou jsou vývoj rezistence a potřeba genotypově specifických léčebných postupů.

MUKÓZNÍ MELANOM
Mukózní melanom je vysoce agresivní forma melanomu, odlišná od kožních melanomů. Převažujícím způsobem se projevuje v oblasti hlavy, krku, anorekta a vulvovaginální oblasti, často je diagnostikovaný až v pokročilých stadiích. Na rozdíl od kožních melanomů spojených s UV zářením jsou příčiny mukózního melanomu nejasné. Různé rizikové faktory specificky souvisí s lokalizací nádoru – například užívání tabáku koreluje se sinonazálním mukózním melanomem.

V MAP kinázové dráze se u kožních melanomů běžně vyskytují mutace BRAF a NRAS, které jsou ale u mukózního melanomu vzácné. Naopak zde převažují genové mutace GNAQ a GNA11.

Často bývá také narušena dráha PTEN/PI3K/AKT/mTOR, zejména jde o mutace v genu KIT, které se projevují především ve vulvovaginální oblasti. Alterace v dráze CDK4/6 jsou také běžné, a tak poskytují potenciální cíle pro terapie.

Aktuální cílené terapie se zaměřují na MAP kinázovou dráhu, avšak s omezenou účinností samotných inhibitorů BRAF. Kombinované terapie na druhou stranu působí slibně. Inhibitory KIT, jako je imatinib a nilotinib, jsou zkoumány, ale odpovědi se liší a dosažení trvalejších výsledků je složité. Další léky jako sunitinib a vorolanib jsou také podrobeny zkoumání, jejich účinnost však zůstává nekonzistentní.

Mukózní melanom představuje výzvu kvůli své agresivní povaze, genetické složitosti a omezenému úspěchu s aktuálními cílenými terapiemi. Průběžný výzkum směřuje ke zlepšení výsledků léčby pro tuto náročnou formu melanomu.

Celkově lze říci, že akrolentiginózní a mukózní melanom jsou charakterizované vysokou malignitou a nepříznivou prognózou. Současné cílené terapie vykazují omezené dlouhodobé benefity z důvodu agresivní povahy, pozdní detekce, obtížných lokalit a komplexních molekulárních struktur. Pokrokům ve výzkumu brání také nižší incidence těchto typů melanomu, avšak analýzy z multicentrických studií mohou vést k rozvoji personalizovaných léčebných postupů pro tyto vzácné podtypy melanomu.

KLÍČOVÁ SLOVA: akrolentiginózní melanom – mukózní melanom – cílená terapie

ZDROJ: Jiaran Zhang, Huichun Tian, Lili Mao, Lu Si. Treatment of acral and mucosal melanoma: Current and emerging targeted therapies. Critical Reviews in Oncology/Hematology. Volume 193, January 2024, 104221. Dostupné z:
https://doi.org/10.1016/j.critrevonc.2023.104221